Po stopách Tarotu - 4. část

1700 – 1800

Obliba tarotových karet – Taroku – dosáhla vrcholu v období 100 let mezi 1730 a 1830. Přestože zájem o tuto hru ve Francii a Itálii pomalu chladl, taroková vášeň se dostala do střední a severní Evropy, a dokonce i do Ruska. Karetní hra se stala mezinárodní hrou. Kolem roku 1750 se velké oblibě v mnoha oblastech těšil modernizovaný balíček karet, v němž francouzské barvy (srdce, piky, kříže, káry) nahradily původní italské barvy (poháry, meče, mince, hole) a kolem roku 1780 se objevila oboustranná vyobrazení dvorních karet. Tradiční alegorické vnímání trumfových karet z předchozích století bylo nahrazeno obrázky, které sice vycházely z původního námětu, ale jejich výběr byl v podstatě libovolný. Každé trumfové kartě byla přiřazena číselná hodnota, což zjednodušilo pravidla hry. Trumfy mohly být znázorněny prakticky jakýmkoli obrazem a autoři často sahali pro inspiraci do zvířecí říše nebo zobrazovali vojenské úspěchy, výjevy z venkovského života, ilustrovaná rčení či dokonce reklamy.

Souběžně s hraním taroku se však v 18. století postupně dostávaly do popředí zájmu i tarotové karty určené k věštění. Zmínila jsem se o používání karet jako prostředku pro náhodný výběr a následné věštění z knih v 16. století a o vzniku prvních balíčků karet určených přímo k předpovídání budoucnosti v 17. století. Nyní však byly symbolické významy přiřazeny již existujícím sadám karet, tedy i tarotovým kartám. První kniha o výkladu z hracích karet byla vydána v roce 1770. Její autor Etteilla – první známý profesionální věštec a zakladatel okultního tarotu - uvádí "les Taraux" ve výčtu několika metod věštění.

Antoine Court de Gébelin v 8. svazku encyklopedie "Le Monde Primitif" z roku 1781 zveřejnil svou představu o tarotu jako o staroegyptské knize tajné moudrosti. Tvrdí, že název Tarot pochází z egyptských slov TA a RHO, což znamená "královská cesta". Na základě egyptské mytologie přiřadil kartám nová jména a tvrdil, že je po Evropě rozšířili cikáni.

V roce 1783 reagoval Etteilla, což byl pseudonym Jeana-Baptisty Allietta, další knihou "Maniere de se récréer avec le jeu de cartes nommées Tarots" (v překladu: Způsob, jak se zotavit pomocí karetní hry zvané Tarot). Je to první kniha popisující způsoby čtení z tarotových karet. Krátce po jejím vydání vydal Etteilla první sadu tarotových karet určených výhradně k věštění. Tato sada dominovala trhu s tarotovými kartami až do 19. století a mnoho tarotových sad, které používáme dodnes, vychází právě z Etteillova tarotu.

Dalším autorem, který významně přispěl k rozvoji nového chápání tarotových karet, byl Louis-Raphaël-Lucrèce de Fayolle, comte de Mellet. Ve své knize "Livre du Thot" (Kniha Thotova) poprvé vysvětlil, že karty odpovídají písmenům hebrejské abecedy. Kartě Vesmír přiřadil písmeno Alef atd. v sestupném pořadí až k Bláznovi, kterému přiřadil písmeno Tav.

Následně, kolem roku 1790, Etteilla vydal "Cour thèorique et pratique du Livre du Thot", což je učebnice výkladu tarotových karet založená na výkladu s využitím egyptské mytologie a de Melleho systému přiřazování písmen hebrejské abecedy jednotlivým trumfovým kartám. Etteilla také poukazuje na další shody s živly a s astrologií.

Poznámka: Zajímavý je také původní příběh Knihy Thovt, který se traduje v egyptské mytologii. Odráží egyptské přesvědčení, že vědění bohů nepatří do rukou lidí.

V dalším příspěvku o historii Tarotu se podíváme do 19. století, kdy se Tarot stal okultní a ezoterickou disciplínou.