Po stopách Tarotu - 3. část

V 16. a 17. století se karty staly velmi populárními a bleskově se rozšířily po celé Evropě. V renesanční Itálii při hře zvané tarocchi appropriate sloužily trumfy jako inspirace pro tvorbu krátkých básní. Obvykle byly dámám ve společnosti přiděleny konkrétní karty, k nimž pak básník zimprovizoval sonet popisující charakter karty i dotyčné dámy. Písemně se zachovaly sonety básníka Troila Pomerana da Cittadela Triomphy z roku 1534 a G. Bertoniho Poesie z poloviny 16. století.

V roce 1525 napsal Pietro Aretino knihu Le Carte Parlanti (Mluvící karty), kde některým trumfům přisuzuje alegorický význam. O kartách píše: "Odhalují tajemství přírody, smysl všeho a vysvětlují, proč se střídá den s nocí." V roce 1540 popsal Francesco Marcolino da Forli ve své knize Le sorti intitolate giardino d'i pensieri techniku předpovídání budoucnosti pomocí karet. Ty však neměly žádnou výkladovou hodnotu a sloužily pouze k náhodnému výběru. Karta byla vylosována a tazatel byl poté naveden na určitou stránku knihy Le sorti, která obsahovala předpovědi.

Karty používali také prostí lidé při rituálech vyvolávání duchů a čarování. V roce 1589 zaznamenal benátský soud nález tarotové karty Diabol na oltáři čarodějnice, která ji používala při satanistických rituálech.

1601 - 1700

První známá pravidla pro hru s tarotovými kartami (tarok) pocházejí z roku 1637 (anglický překlad pravidel). V 17. století bylo vydáno mnoho knih s pravidly mnoha karetních her. Byly vydávány v různých jazycích a popisovaly mnoho místních variant pravidel. Jen ve Francii bylo v té době vyrobeno přes milion balíčků tarotových karet, ale dochovalo se jich jen několik. Do tohoto období spadá také vznik sady Tarot de Marseille (Marseillský tarot), která vychází z italských tarotových karet z 15. století a kterou později zpopularizovali okultisté.

Teprve v 18. století se tarotové karty začaly používat k věšteckým účelům. V 17. století však byly v Anglii známy i jiné karty, které sloužily k předpovídání budoucnosti. Kolem roku 1665 vydal John Lenthall v Londýně balíček 52 věšteckých karet. Obsahovaly čtyři barvy, každou barvu tvořilo 13 očíslovaných karet, a dvorní karty, které byly pojmenovány podle známých postav z mýtů a legend. Králové nabízeli seznam otázek, z nichž si tazatel mohl vybrat. Ke kartám byly přiloženy instrukce popisující náročný a rozsáhlý postup pro získání odpovědí. Návod končil větou: " The stars foretell, they love you well ". (Hvězdy předpovídají a mají tě rády.)