Tarotový příběh na dobrou noc pro malé i velké

Napsala Diana

Kapitola I - Mág

Kde bylo, tam bylo, žil jeden mladý muž, který se živil předváděním kouzelnických triků. Cestoval z trhu na trh, svými triky zabával kolejdoucí a všichni se smáli a tleskali a lidé mu házeli do klobouku nějaké ty penízky. Jednoho dne se tento mladík, kterému se přezdívalo Mág, rozhodl, že už ho nebaví dělat stále stejné kouzelnické triky. Každé město, které navštívil, vypadalo stejně. Každý člověk, který mu zatleskal, jako by ho viděl už tisíckrát. Takový život ho nudil. Složil tedy svůj stoleček, sbalil si svých pár věcí a vydal se na dlouhou, dlouhou cestu. Chtěl objevit svět! Toužil po dobrodružství!

Kapitola II - Velekněžka

Nevěděl však, kterým směrem se vydat. Šel proto za jednou paní - Velekněžkou. Byla to velmi moudrá žena a mnoho lidí se k ní obracelo o pomoc. Mág ji požádal o radu. "Nevím, kam bys měl jít, ale mohu ti poradit, jak jít," řekla mu. "Poslouchej své srdce. Pokud ti říká, že máš jít doprava, jdi doprava. Pokud ti říká, abys šel doleva, jdi doleva."

Kapitoly III a IV - Císařovna a Císař

Kouzelník se rozhodl jít doprava a došel k hradu. V něm žila Císařovna a Císař. Laskavá Císařovna ho přivítala, pohostila nejlepším jídlem a nabídla mu lůžko, kam se kouzelník odebral na noc. Císař byl velmi mocný a spravedlivý. Jeho lid ho miloval. Císař povolil Mágovi putovat po své zemi.

Kapitola V - Velekněz

Druhý den ráno Mág poděkoval Císařovně i Císaři za jejich laskavé pohostinství a pokračoval v cestě. Putoval dlouhé míle přes hory a údolí, až došel k lesu. Jak se však v lesích někdy stává, zabloudil. Zmocnil se ho strach, cítil se osamělý a zoufalý. Povzdechl si: "Co teď budu dělat?" Seděl s hlavou schovanou v dlaních, když k němu přistoupil Velekněz - přítel Velekněžky, která Mágovi pomohla na začátku příběhu. Vzpomínáš si na ni? Velekněz Mága utěšil a dal mu mapu, podle které mohl najít cestu z lesa ven. "Šťastnou cestu," popřál mu Velekněz. "A pamatuj: dokud máš mapu, nikdy se neztratíš."

Kapitola VI - Milenci

S mapou dorazil Mág na konec lesa, kde se před ním otevřel prostor s loukou, na níž rostly ovocné stromy a pásly se ovce. Prohlížel si tu krásu kolem sebe a zaváhal, nechtěl jít dál. "Možná si tu postavím chýši a zůstanu tu do konce života." "Ale když zůstanu tady, nikdy se nedozvím, co je za obzorem." "Putování může být tak náročné. Byla by však škoda opustit svůj sen." Mág váhal a nevěděl, zda má pokračovat v cestě. V tu chvíli začalo zapadat slunce. Takovou nádheru ještě nikdy neviděl. Zlatá, rudá, oranžová, růžová a fialová barva se houpala na obloze a mezi nadýchanými mraky občas vykoukla modrá. Ptáci naplnili vzduch svým večerním zpěvem. V srdci okouzleného kouzelníka zavládl klid a Láska. Už neváhal. "Jestli je tohle část světa, kterou mám objevit, je rozhodnuto. Budu pokračovat na své cestě."

Kapitola VII - Vůz

Po vydatném spánku na měkké trávě ho probudil hukot kol. Kolem Mág projížděl muž. Vedl Vůz se dvěma koňmi. "Zdravím tě, pane." Mág vykřikl. "Prodáš mi svůj vůz a koně? Mám ve vaku zlaté mince, dobře ti zaplatím." Muž souhlasil a prodal Mágovi koně i vůz. Jak byl náš Mág pyšný. "To je úžasné!" vykřikl nahlas. "S tímhle vozem pojedeme až na kraj světa!!!"

Kapitola VIII - Síla

Náš přítel však nedával pozor. Jel s vozem příliš rychle a narazil do velkého kamene na cestě. Ten ho vychýlil doleva a vůz se řítil na chalupu. Ta se celá rozpadla na kusy. A vůz byl také zcela zničen. "Aaaaah!" Vykřikla žena, která vyběhla z dvorku, kde věšela prádlo. "Podívej se, co jsi udělal s mojí chalupou!" řekla rozzlobeně Mágovi. "Jak mi zaplatíš za tu škodu?! Spravedlnosti musí být učiněno zadost!" Chudák Mág už neměl žádné peníze, všechny utratil za koně a vůz. Ale protože byl poctivý člověk a bylo mu hrozně při pohledu na to, co způsobil, daroval ženě své koně. A nespokojen sám se sebou pokračoval dál pěšky.

Kapitola IX - Poustevník

Zanedlouho dohonil muže, který pomalu kráčel po cestě. Byl to Poustevník, lidé ho znali široko daleko. Chodil od vesnice k vesnici a učil lidi, jak hledat a nalézat pravdu. Byl už starý a opíral se o hůl. Přes rameno měl přehozenou lampu, kterou si v noci svítil na cestu. "Dobrý den, pane," pozdravil ho kouzelník. Poustevník se na něj podíval a po dlouhé chvíli odpověděl: "Dobrý den, mágu." "Dobrý den," odpověděl mág. "Odkud znáš mé jméno?" Mág se podivil. "Přečetl jsem ho z tvých očí," odpověděl Poustevník. "Víš, příteli, většina lidí si myslí, že čas běží. Ale ve skutečnosti zůstává tam, kde je." A najednou Poustevník zmizel. Ještě před chvílí tu byl a teď je pryč. Mág si protřel oči a zamyslel se: "To se mi asi zdá."

Kapitoly X a XI - Kolo štěstí a Síla

Za posledních několik dní se toho stalo tolik! Mág potkal tolik lidí, viděl tolik nových věcí, udělal toho tolik! Až se mu z toho všeho točila hlava! Připomínalo mu to kolo štěstí, které často vídal na trzích. Točil kolem, ale nikdy nevěděl, co vyhraje. "Hmmm," pomyslel si, "život je plný nečekaných překvapení a zvratů. Chce to odvahu. Chce to Sílu, abychom se v životě prosadili."

Kapitola XII - Viselec

A tak přemýšlel o životě, o změnách a zvratech, které přinášel. Přemýšlel, co ztratil a co získal. Připadal si jako mezi dvěma světy - jako by visel hlavou dolů! "Dnes jsem jako Viselec!" Zasmál se. "Prostě tu stojím a přemýšlím!"

Kapitola XIII - Smrt

Neuvěřitelné, jak se náš Mág změnil. Sotva ho poznávám! Na začátku příběhu to byl jen mladík, který o životě skoro nic nevěděl. Znal jen kouzla, trhy a pár míst v zemi, ve které žil. Za tak krátkou dobu se tolik změnil. "Je to směšné," řekl si. "Mám pocit, že už nejsem tak docela sám sebou. Ale zároveň vím, že jsem to já. Nedokážu ten svůj zvláštní pocit uchopit a pojmenovat."

Kapitola XIV - Mírnost

Pokračoval v cestě a došel k hostinci. Za několik starých kouzelnických triků, kterými pobavil přítomné hosty, dostal jídlo a nocleh. Té noci se mu zdál sen. Zdálo se mu, že ho navštívil anděl. "Jsem tvůj anděl strážný," promluvil k němu. "Jmenuji se Mírnost. Kdykoli mě budeš potřebovat, zavolej mě a já ti dodám pocit klidu a míru." "To byl ale krásný sen," povzdechl si Mág, když se ráno probudil.

Kapitola XV - Ďábel

Umyl se a sešel do pokoje na snídani. U jeho stolu seděl podivný muž se zlověstným pohledem. Muž promluvil na Mága: "Včera v noci jsem viděl tvá kouzla. Pojď, připoj se ke mně. Vezmu tě na místa, kde bychom mohli zbohatnout! Naučím tě pár triků, které z lidí vylákají další peníze. Naučím tě, jak získat moc nad lidmi! Co říkáš?" Mág si pomyslel, že by chtěl být bohatý. V něčem mu však ten muž připomínal Ďábla. Vzpomněl si, co mu kdysi dávno řekla Velekněžka: "Když ti srdce říká 'Jdi doprava', jdi doprava. Pokud ti srdce říká 'Jdi doleva', jdi doleva." Vzpomněl si na Mírnost, která ho navštívila ve snu, aby mu vyprávěla o vnitřním míru, a věděl, že s tímto mužem klid nikdy nenajde. "Ne, děkuji," odpověděl Ďáblovi, vstal od stolu a opustil hostinec.

Kapitola XVI - Věž

Mág byl nešťastný. Už nevěděl, proč se toulal po světě. Cesta mu už nepřipadala vzrušující. Jako by pro něj ztrácela smysl. Ptal se sám sebe: "Kde je mé místo na tomto světě? Koho zajímám? Nikomu nechybím. Nikoho nezajímá, jestli žiju, nebo umřu. Když předvádím kouzelnické triky, lidé mi tleskají a pak zapomenou. Nikdo mě nepotřebuje." Najednou měl pocit, jako by se jeho minulý život zřítil z vysoké věže a roztříštil se na tisíc malých kousků. Šel dál po cestě sám, a když se konečně po kraji rozprostřela noc, unaveně se posadil pod strom a čekal, až ho přepadne spánek. Té noci přišla bouřka a déšť mu padal do tváře.

Kapitola XVII - Hvězda

Vzpomínáte si, kdy si Mág naposledy dělal starosti? Ano, přesně tak! Tehdy spatřil ten nádherný západ slunce. Teď už byla tma a slunce dávno zapadlo. Ale než zavřel oči, mraky na obloze se rozestoupily a mezi nimi spatřil jasnou Hvězdu. Zadíval se na ni a Hvězda zamrkala, jako by k němu promlouvala: "Příteli, nezoufej. Kdo ví, co přinese zítřek?" Mág se trochu usmál, déšť ustal a on usnul o něco šťastnější.

Kapitola XVIII - Luna

Probudil se těsně před svítáním. Hvězda už zmizela a místo ní se na něj shora dívala Luna. Připadala mu tak stará, jako krásná pramatka. Pomyslel si: "Svět je tajemný. Stejně jako Luna sama. Viděl někdo někdy její odvrácenou stranu? Je mnoho záhad, které chtějí být objeveny. Chci pokračovat na své cestě a jsem zvědavý, co dalšího mě tato tajemství naučí."

Kapitola XIX - Slunce

Ranní Slunce prozářilo celý kraj. Vysušilo Mágovo mokré oblečení, zahřálo jeho tělo. Mág si lehl do trávy a poslouchal zpěv ptáků a bzukot včel. Zahlédl motýla, který prolétl kolem, a žábu, která skákala směrem k nedalekému rybníku. Vysoko mezi větvemi stromu proběhla veverka.

Kapitoly XX a XXI - Poslední soud a Svět

A náhle, jako když nebeská polnice triumfálně vyzývá lidi přijmout Poslednímu soud jejich života, si Mág uvědomil, že je součástí Světa. Svět už nebyl vně, mimo něj, ale v jeho srdci. On sám byl Světem, stejně jako tráva, ptáci, včely, motýli, žába a veverka.

Epilog - Blázen

A Mág byl volný. A to bylo dobře. Mohl být, čím chtěl. Géniem nebo Bláznem.

Byl spokojený.

To je konec příběhu. Teď zavřete oči a sladce spěte.